Col dei Baldi
Dnes jsme si dali pozdní snídani a vyrazili každý jiným autem i jiným směrem. Petr na sraz k zimáku a potom na turnaj až směrem k Bolzanu, já přesně opačně – k Civettě, na výlet dlouhý zhruba 10 kilometrů.
Počasí bylo nádherné, kolem dvaceti stupňů. Akorát na výletíček.
O místě Petrova turnaje napíšu další zápisek.
Autem jsem vyjela do Palafavery a zaparkovala přímo pod sjezdovkami. Pak jsem asi půl hodiny šílela v autě, protože Ejáj, ač jsme byly ze včera domluvené, nebyla schopná dostat trasu do map, abych mohla využít navigaci.
Takže jsem se rozhodla použít mapu staženou z internetu a prostě jen sledovat, jestli se můj aktuální puntík pohybuje po vyznačené trase.
V hlavě jsem měla jediný vykřičník: Ve chvíli, kdy bude na rozcestníku napsáno Lago di Coldai, se tam odpoj! Kde přesně měl ten rozcestník být, to už jsem samozřejmě nevěděla.
Nehledě na to, že asi po půlhodině zmizel signál, všechno se zase odpojilo a Ejáj trucovala.
Nicméně cestu jsem trefila. Lago di Coldai ne, což je dobře – tam chci jít s Petrem.
Cesta byla nádherná, šotolinová. První půlka do kopce, druhá z kopce. Fakt moc hezký okruh. Se všemi mými výběhy do stran, abych zjistila, kam se ten můj puntík na mapě pohybuje, to nakonec bylo asi 11 kilometrů.
Žádné ferraty, žádné škrábání po čtyřech.
Krása.
Stoupání a klesání se láme u Col dei Baldi, kudy vede i zimní lyžařská spojka mezi Palafaverou a Alleghe. To ovšem zjistíme až v zimě. V těch místech jsem se dostala zhruba do 1 949 metrů nad mořem.
Když jsem vyrazila z Col dei Baldi dolů, potkala jsem v protisměru holku a kluka na elektrokolech. Kluk už byl skoro nahoře, zatímco holka kolo zahodila do lesa a pokračovala pěšky.
Ten borec se pak musel z toho krpálu vrátit pro její kolo :-D.
Jak já jí rozumím!!!
Cesta zpátky už byla téměř bez bloudění. Kravičky, krásný kamenný stůl a nádherná příroda.
Na závěr kapučínko a odjezd domů. Fotky opět mluví za vše, dám k nim komentář, ať je jasné, z jaké části výšlapu jsou.
Tak jo, horolezci to asi neocení, ale chodiči jako já určitě ano…