Naše zápisky

Slíbila jsem si, že dnes půjdu opravdu oddychově. Navíc si chci koupit nějaké pečivo, takže směr je jasný – Forno.

Chtěla jsem se podívat z Forna na druhou stranu, než kam chodím obvykle, v domnění, že tam ještě budou nějaké domy, případně obchůdky. Nicméně už tam byla jen silnice s řekou Maè po levé ruce.

Po opětovném řešení Wi-Fi, zdravotního pojištění apod. jsem se vydala na další, tentokrát kratší trasu – a poprvé přírodou.

Po vyřešení komplikovaného porodu s připojením jsem mohla vyrazit na další průzkum okolí. Dneska je fakt nádherně, takže vyrážím natěšená a s batůžkem, ve kterém mám igeliťáčky a lžíci (lopatku na hlínu nemám). Chci totiž po cestě vzít trochu hlíny, do které zasadím takovou bylinkovou bombu, co jsem dostala od dětí ve škole. Kupovat kvůli tomu celý...

Vypravila jsem se na první obhlídku okolí. Udělala jsem si takový okruh – z naší části Zolda, z Astragalu, jsem šla po silnici dolů k hlavní. Dnes záměrně jen po silnici, žádné velké horské dobrodružství.

Moje noční – vlastně denní – můra

První, co jsme zjistili, bylo, že ve skříních nejsou žádná ramínka. Já jsem naštěstí natajno propašovala asi dvacet ramínek s takovými těmi kolíčky po stranách, která mám ráda. Petr je ale odmítl.

Tito s Petrem nosili věci z obou aut a já jsem byla mezitím uloupena Alinou, paní domácí, která mě provedla apartmánem s italským komentářem, aniž by brala ohled na to, že italsky neumím.