Naše zápisky

V sobotu 22. 8. nás čekalo balení posledních zbytků a nákup sarančat. Zkusili jsme zjistit, jak je udržet co nejdéle živé – vodní gel, zelenina, vločky, pampelišky apod. Nakoupili jsme tedy všechno podle rad odborníků.

Máme za sebou rozlučky s našimi nejbližšími. Děkujeme všem za čas, který jste nám věnovali a těšíme se na vás všechny v Zoldu. Děkujeme taky za praktické dárky, všechny do posledního využijeme!

Pod dojmem "mála" věcí beru robota. Uvědomuji si, že jsem odsouzená celý rok hníst, strouhat, krouhat, mixovat, kynout... (to poslední mi jde i bez robota), prostě dokázat, že ho fakt potřebuji a že nejsem, omg, žádná česká kikina, která musí mít do Itálie robota. Jo a Tito fotky apartmánu neposlal. Zřejmě je čas...

Dnes dorazil na Zličín Marco s dodávkou, takže jsme mohli odsunout 1. várku věcí do Zolda. Najednou nám připadá, že toho máme s sebou nějak málo. V bytě jsme si nechali pár věcí do odjezdové soboty, jinak nic. Tak doufejme, že záhy v Zoldu nezjistíme, že se nemáme do čeho obléct. (V nejhorším pojedeme kupovat nějaký hadérek, sukeň či tričíčko...

Včera jsme si ve Strakonicích dali Chinaski a dnes ráno v bufetu vlašák, hermelínový a vajíčkový salát. Zkrátka kulturní i gastronomický program sestavený tak, abychom si před odjezdem důkladně připomněli, odkud pocházíme.

Při naší návštěvě Zolda nás Marco, bývalý trenér, vzal na místní zimák – Palaghiaccio di Zoldo Disco Arena. Věděli jsme, že ho rekonstruují a že dostane střechu, takže samotné staveniště nás nepřekvapilo. To ostatní už trochu ano. Tedy hlavně mě.

Nebudu lhát. Do odjezdu zbývá zhruba deset dní a my pořád nemáme adresu ubytování v Zoldu.