Petrovy narozky

Přestože jsme tu bez svých blízkých a kamarádů, Petrovy narozky jsme slavili – a ještě budeme slavit – hned několikrát.

Nejdřív s našimi bytnými, Paolem a Alinou. Popili jsme slivovici, tedy jahodovici, zbaštili buchtu, kterou jsem upekla, a klábosili (tohle slovo se fakt nehodí) italsko-německo-anglicky, vše bohatě doplněné znakovkou.

Dozvěděli jsme se spoustu zásadních věcí. Třeba že ti naši noční sexuchtiví jeleni chodí až na zahradu na vlašáky. Že přímo pod námi jsou dvě patra krásného mezonetu, který Paolo s Alinou pronajímají. Že vedle nás nebydlí jejich syn, jak jsme si mysleli, ale další nájemníci. A spoustu dalších informací, ke kterým jsme se dosud svou italštinou nedopracovali.

A pak že je alkohol zkáza lidstva. My jsme díky němu byli na chvíli polygloti a konečně se něco dozvěděli.

Byla sranda :-).

Další oslavu jsme si udělali sami v obchodním centru Conè u Conegliana. Petr si jako dárek vybral fakt moc krásný boty, takže jsem měla radost. Bude z něj švihák zoldský.

Potom jsme zašli na sushi do Japan House v San Vendemianu. All you can eat, objednáváš přes tablet a žereš a žereš. Petr se úplně "přesushil" a já experimentovala s chobotničkami.

V sušence štěstí měl Petr napsáno, že bude žít dlouhý a šťastný život.

O mně ani slovo. Jsem naštvaná.

Já jsem se dozvěděla, že když budu mít nějaký nápad, mám ho uskutečnit.

Je tohle spravedlivý?

No a poslední oslava nás čeká příští týden s trenéry. Jsem v nervu, protože budu připravovat občerstvení, tak snad něco nezmrskám.

Tak jo, mám doma staříka…