Laghetto del Vach a nudle
Po pondělním zařizování codice fiscale v Bellunu jsme se včera zase rozhodli pro výletík do přírody. Tentokrát bylo naším cílem Laghetto del Vach.
Tímhle směrem už jsem šla na začátku našeho pobytu, ale tehdy jsem skončila u Casera al Pian. Tentokrát jsme autem popojeli až do Pralonga, protože jsme kvůli Petrovu tréninku a mé úterní čtyřhodinové odpolední výuce neměli tolik času.
Z Pralonga už jsme pokračovali pěšky. Celkem nás čekalo zhruba sedm kilometrů.
Laghetto del Vach je prťavý jezírko s malým tábořištěm a moc hezkým vodopádem. Leží ve výšce přibližně 1 360 metrů a jeho název údajně připomíná dobu, kdy sloužilo jako napajedlo pro dobytek.
Cestou zpátky jsme si trošku zazlodějíčkovali s houbama a v Pralongu si pak dali plánovaný oběd.
Netušili jsme, že systém s poledním menu, který známe z L'Insonnie, není jen její specialita, ale že je běžný i v dalších restauracích. A protože jsme si o polední menu neřekli, servírka nám pouze odříkala nabídku z jídeláku.
Vybrali jsme si pastu s cuketou, speckem a kari v domnění, že jsme si právě objednali první chod a po něm automaticky dorazí ještě mix grilovaných mas.
Pominu naše přiblblé řeči nad talířem:
"Ty jo, tohle by nám úplně stačilo jako hlavní jídlo."
"Těším se na ten mix grilovaných mas."
No, co říct. Ještě to tu neumíme. Možná i proto, že to vlastně bylo druhé jídlo v restauraci, jinak vaříme. Tedy Petr "vaří" fresh juice, na to je odborník.
Po těstovinách paní všechno odnesla, podívala se na naše nechápající výrazy a střelila po nás otázku, jestli nám to stačilo. Pak už jen Petrovi nabídla zákusek.
A bylo vymalováno.
Zacálovali jsme skoro tisíc korun, přestože jsme neměli žádné víno ani nic dalšího. Motorkáři vedle nás si přitom dali polední menu a cpali se jak protržený.
A my dvoje nudle za litr.
Zatím jsme tu trochu blbečci, ale poznáváme a učíme se. Příště se rovnou zeptáme na menù di lavoro.
Doma udělám pořádný vývar, naporcovala jsem kurčo a koupila vepřové kosti. Akorát jsem tu doteď nikde nenašla libeček, a to je teda velké minus, bo libeček miluju a je nenahraditelný.
Tak jo, blbečci, ale máme se čemu smát…