Farmhouse Al Pian

Po vyřešení komplikovaného porodu s připojením jsem mohla vyrazit na další průzkum okolí. Dneska je fakt nádherně, takže vyrážím natěšená a s batůžkem, ve kterém mám igeliťáčky a lžíci (lopatku na hlínu nemám). Chci totiž po cestě vzít trochu hlíny, do které zasadím takovou bylinkovou bombu, co jsem dostala od dětí ve škole. Kupovat kvůli tomu celý pytel hlíny se mi nechce.

Trasu jsem si naplánovala do vesnice Pralongo, kde je mým cílem malý kostelík. Vychází to zhruba na pět kilometrů celkem. Ale je potřeba si taky uvědomit, že tady je všechno z brutálního kopce nebo do brutálního kopce. Rovina je jen v apartmánu. 

Trasa vedla ze začátku po silnici, protože se ještě bojím pouštět do divočiny. Nicméně teď, když mám data, budu příště odvážnější. Když jsem dorazila ke kostelíku, naplánovala jsem si ještě prodloužení k Farmhouse Al Pian. Cesta krásná, ale dost do kopce. Bohužel už mi AI nenabídla, že kousek odtamtud je nějaké krásné jezírko, vodopád a údajně parádní místo na fotku hor. Ale stejně nevím, zda bych to ušla, byly by to další skoro 4 km. Tak příště třeba s Petrem.

Ve Farmhouse jsem si dala pití, odpočinula si na lehátku a sebrala odvahu, abych se s pomocí překladače zeptala, jestli prodávají domácí sýry i na doma. Takže jsem ke své velké radosti vyfásla hroudy kozího a kravího sýra, všechno asi za necelé dvě stovky.

Cestou zpět jsem vydlabala lžící hlínu, přihodila ji k sýrům do batohu (všechno samozřejmě hermeticky uzavřené :-D) a vyrazila zpátky. Když jsem dorazila do Forna, což je vlastně ta hlavní část Val di Zolda s náměstím, zajuchala jsem, že už mi zbývá jen 600 metrů.

Ale ten šílený kopec! Už jsem tuhle část jednou šla, ale ne po výletě. Takže jsem fakt funěla, ksicht rudej jak pomodoro, nohy upajdaný! Ale dorazila jsem a sprška mě pak zachránila.

Takže další krásný výlet! 

Tak jo, jdu ochutnat ten sýr…

Dnes jsem hodně fotila, tak posílám odkaz, kde jsou i kraťoučká videa. https://rajce.net/album/JLEU12fiXnKggHXF