Elia a Léňa

Když jsem sundávala prádlo na minibalkónku, zavolala na mě zespoda Alina, paní domácí, a ukazovala mi, že tam má vnoučka. Tak jsem jí "řekla", ať se přijdou podívat na Afika.

Za chvilku přišli. Krásnej chlapeček Elia, asi tři roky. Hladil Afika a taky si ho vzal na chvilku do ruky. Pak řekl "basta" a bylo hotovo.

Prohodila jsem s ním pár slov a pidivět, tak jsem byla ráda. Kéž by sem chodil častěji, mohl by mě učit italsky. Jsme totiž v téhle oblasti zhruba na stejné úrovni :-D. Teda on je na tom asi líp.

Pak se Alina zeptala, kolik mám dětí, i to jsem uměla. No a potom prohodila, že ty papričky v květináči, co tady v bytě jsou, nejsou jedlé, ale jen okrasné. A s vytřeštěnýma očima se mě zeptala, jestli jsem je jedla.

Samozřejmě jsem odpověděla, že ne.

Měla jsem dvě.

Zatím mi nic není.

A pak jsem hodinu kecala přes Meet s Léňou, mou bývalou asistentkou a hlavně parťačkou. Zdrbly jsme všechno a všechny.

Já su tak šťastné…

Tak jo, dávám si slivovici…