Evropské trhy v Lignanu.
Fiera Europea di Lignano Sabbiadoro byly třídenní evropské trhy, které se konaly od 4. do 6. září 2026 na pobřežní promenádě Lungomare Alberto Kechler v části Lignano Pineta. Od rána až do půlnoci tu byly stánky se street foodem, sýry, uzeninami, olivami, kořením, sladkostmi, nápoji, látkami, šperky, keramikou a dalšími řemeslnými výrobky. Navzdory názvu "evropské" nešlo jen o Evropu – zastoupeni byli také prodejci z Mexika, Brazílie, Argentiny, Indie, Thajska, Egypta, Senegalu nebo USA. Nebyl to pravidelný sobotní trh, ale mimořádná putovní akce pořádaná organizací FIVA Confcommercio.
Tohle všechno jsme samozřejmě netušili, o to úžasnější bylo, že jsme to mohli zažít. Podobné trhy hledáme vždy a všude, kam přijedeme, a tady nám prostě spadly z nebe.
Nadšeně jsme prolézali všechny stánky, ochutnávali, přičuchávali, osahávali a plánovali, co kde koupíme a co si dáme k večeři. Nakonec z toho byla míchanice různých piv, paňáků, mas, zeleniny v tempuře a zobání při ochutnávkách.
U jednoho argentinského stánku jsme si objednali churrasco, tedy grilovaný hovězí steak, a Petr si k němu poručil červené pivo. Předtím už měl i zelené a hromady dalších, takže proč ne.
Po zaplacení jsme stáli s účtem v ruce ve dvou frontách – Petr v nápojové, já v masové. Najednou prodavač zakřičel: "Rosso!" Petr okamžitě předběhl frontu, bo rosso je přece jeho.
Ochutnal a zatvářil se fakt příšerně.
Petr: "To je nějaký divný pivo."
Já: "No, červený. Cos čekal?"
Pak jsme uviděli tác, na kterém bylo číslo naší objednávky a kelímek s načervenalou tekutinou a trochou pěny.
A došlo nám to.
Čecháček se nezapře. Normálně někomu šlohnul půllitr červeného vína :-D.
Ani churrasco situaci úplně nezachránilo. V mase byla šlacha, která byla i na mě dost tuhá. To jste se, Argentinci, moc nevycajchnovali. Naštěstí jsme předtím měli steak u Brazilců, a ten teda byl!
No, nešetřili jsme se. Ani v jídle, ani v pití. A vlastně ani v nákupech.
Takže jsem si pod vlivem alkoholu, chtíče a bolu z nekoupeného neseséru, koupila šaty u Peruánců – ta kultura je mi blízká. Na fotkách jsou vidět.
Mimochodem, řekla jsem Petrovi, že jsem někde četla, že když není holka úplně šlank, má se fotit zeshora, protože to pak vypadá líp. Petr pojal úkol zodpovědně a vylezl na postel.
Neměl mi spíš říct: "Nejsi tlustá"?
No, má se ještě co učit.
Kromě šatů jsme koupili také mističky, které vybíral Petr, a hromadu lékořicových pendreků včetně jednoho metrového. Pendreky milujeme oba.
Olivy jsme si nechali na neděli, že je koupíme před odjezdem a vezmeme s sebou do Zolda. Hamižně jsme ale ochutnávali už v sobotu. Měli jsme snad všechny druhy naprosto obřích oliv všech barev a příchutí.
Několikrát jsme se také probírali kořením. Takový stánek bych chtěla mít v kuchyni, naprostá nádhera.
A na závěr si Petr dal Guinness. Přišlo mi trochu, jako by ho už někdo měl.
Všechno jsme cestou k Irene raději vydezinfikovali paňáky.
Tak jo, žaludky se musely divit…