Grotte del Caglieron – jeskyně

Dnes jsme vyrazili směrem k městu Vittorio Veneto, asi hodinku od Zolda. Cílem byly jeskyně Grotte del Caglieron.

Vyrazili jsme ráno, abychom se stihli vrátit na moje odpolední učení.

Jak jsme se blížili k Benátské nížině, postupně se měnila i vegetace. Vysokánský cypřiše, krásný veliký agáve, kaki, fíkovníky a další nádhery.

Na parkovišti stálo jedno auto, takže nám bylo jasné, že se žádnými davy prodírat nebudeme. A to bylo fajn.

Jeskyně v Caglieronu vznikly vlastně spoluprací přírody a člověka. Potok Caglieron tu po tisíce let vyhluboval soutěsku, vytvářel vodopády a vymílal skály. Jenže některý jeskyně jsou dílem člověka. Už od 16. století se tu těžil měkký pískovec, kterému místní říkali piera dolza. Používal se hlavně na kamenný rámy oken a dveří okolních domů.

A při těžbě vznikly ty ohromný prostory se zvláštními šikmými kamennými sloupy. Kámen se totiž odtěžoval tak, aby část skály zůstala stát a podpírala strop. Výsledek je fakticky nádherný.

Celý areál je plný vody, zeleně a skal. Viděli jsme obrovský bambusy, vzácný jelení jazyky – to jsou kapradiny s dlouhými listy – a spoustu velkých i malých jeskyní propojených dřevěnými lávkami.

A taky dva mlýny. Jeden, ze kterého je dnes restaurace, a druhý maličký, ale funkční.

Zajímavá byla i jedna uzavřená jeskyně, která se využívá ke zrání sýra. Jmenuje se Grotta di San Lucio a díky stálé teplotě a vlhkosti v ní zraje místní sýr Grotta del Caglieron. Ten tu odpočívá víc než dva měsíce.

Ten jsme si bohužel nekoupili. Není sezóna a v infocentru měli jen nějaké zbytky z původní nabídky. Škoda, měli jsme na něj spadeno.

Během celý prohlídky jsme potkali jen jednu rodinu. Takže žádný tlačenice, žádný hluk, jen voda, skály, zeleň a krásný klid.

A úplně na závěr nás u poslední jeskyně Grotta FAI čekal krásný výhled na Fregonu s kostelní zvonicí.

Prostě příjemný dopolední výlet do zase trochu jiný přírody.

Všechny fotečky zde.

Tak jo, moc pěkný pokoukání…