Lago di Barcis - tyrkys i přes kapky deště

Petr měl v sobotu volno, tak jsme vyrazili k Lago di Barcis. Je to jezero asi hodinu a kousek od nás, směrem na Claut.

V plánu jsme měli zhruba 12 kilometrů, které vznikly spojením okruhu kolem jezera a dalšího okruhu přes vyhlídky na soutěsku.

Tentokrát jsem trasu do Mapy.com nacpala ručně, klikáním na jednotlivý body na mapě, protože po dvou hodinách nikam nevedoucí spolupráce s Ejáj jsem to vzdala.

Tohle jsem naplánovala. Počasí už se mi tolik nepovedlo.

Ale je pravda, že podle místní "počasový" aplikace jsme s deštěm na začátku trasy vlastně počítali. Jenže jedna kapička v aplikaci a hustý déšť v reálu nás docela překvapily.

Na druhou stranu bylo fajn, že jsme nepotkali ani nohu. Tedy kromě nožiček tří mloků. Chuděru rozjetého autem dole na silnici nepočítám. A už vůbec nezmiňuju náš černý humor s Mlokářem…

Dokonce jsme si oba pohladili mloka po ocásku. Oba pravým ukazováčkem, kdyby nám upadly, abychom věděli proč. :-D Jen lehoučce, maličko. Až pak nám došlo, že i tak jim můžeme ublížit nějakou lidskou "špínou". Takže příště už jen koukáme.

Už po cestě jsme viděli průzračnou, tyrkysovou vodu řeky Cellina, která napájí jezero. Samotný jezero bylo pak deštěm trochu zakalený, ale i tak mělo nádhernou barvu.

A taky jsem se zase něco dozvěděla. Soutěska se jmenuje Forra del Cellina a je součástí chráněný přírodní rezervace. Vytvořila ji řeka Cellina, která protéká i jezerem Barcis. Za tisíce let si voda vyhloubila cestu mezi skalami a vytvořila úzký průchody, strmý stěny a nádherný skalní útvary.

Zaparkovali jsme u Ponte Antoi. Tam jsme zahlédli pár lidí v nějakých uniformách, ale moc jsme tomu nevěnovali pozornost. S konstatováním, že záchranáři mají asi nějaké cvičení, jsme vyrazili na cestu.

Zase jsme viděli trochu jinou krajinu. Všude vykukovaly bílé kameny, mezi nimi krásné, pokroucené kořeny stromů, zřejmě vymletý deštěm.

Okruh nad jezerem nám nabídl tři nádherný pohledy na soutěsku. Každý z jiného úhlu a jiné výšky.

A taky jedlé kaštany. Tedy byly by bývaly jedlé, kdyby bývaly nebyly seschlý.

Cesta byla parádní. Bez deště by to muselo být ještě o dost hezčí, ale zase jsme si tu krásu užívali sami, v tichu.

Teda relativním.

Když jsme scházeli dolů zpátky k jezeru, zaslechli jsme túrování motorů. Tak jsme si zanadávali, že se asi zase nějakej magor motorkářskej předvádí.

Naštěstí nás to nerozhodilo. Přestalo totiž pršet a podle předpovědi občas dokonce vykouklo sluníčko. Jasno sice úplně nebylo, alespoň co se počasí týká.

Jenže dole u jezera už jasno bylo. Teda alespoň v tom, odkud se bere to příšerný túrování.

Tentokrát žádná slavnost ani záchranářský výcvik, ale rallye! Konkrétně 39. Rally Piancavallo.

My jsme teda pechaři.

Tohle já fakt nedávám. Smrad, hluk, rachot… Nelíbí se mi to a nechápu to. Ještě bych to možná pochopila někde na závodním okruhu. Ale tady? U tak nádhernýho jezera? :-///

No nic, nebudu zapšklá babka.

Čekal nás ještě okruh kolem jezera. Trochu jsme se báli, že kvůli rallye bude druhá půlka trasy uzavřená. Ale jak se později ukázalo, obávali jsme se zbytečně.

Cesta po pravém břehu byla taková městská, pohodlná. Na chvilku jsme se zastavili na kapučínka v jedné restauraci. Nevařili tam, protože zrovna nastalo období, kdy je spousta zdejších hospůdek asi na měsíc zavřená. Ale teplý kapučínko nám udělalo dobře.

A společnost nám dělala mazlivá, ale pěkně drzoučká domácí kočička.

Pak jsme vyrazili na druhou půlku okruhu s tím, že se v nejhorším vrátíme.

Ale měli jsme štěstí. Jednak se mi v mapách podařilo najít docela zajímavou cestu přímo u jezera, mimo silnici, a jednak, když už jsme na silnici museli, bylo po závodu.

Zaplaťpánbůh!

A ještě jedna zajímavost, na kterou jsem málem zapomněla. Dvakrát jsme cestou narazili na kámen s vytesaným nápisem SADE. Jde o stejnou energetickou společnost, která nechala postavit přehradu Vajont. SADE totiž působila i tady, v oblasti řeky Cellina, kde budovala a provozovala vodní elektrárny. Nečekaný propojení našich výletů s místní historií.

Značně vyhládlí jsme pak cestou domů ještě udělali pár fotek skoroúplňku v Longarone a mazali domů. 

Fotek a videí je hodně, takže celé album je zde. Jsou tam tři fotky přesliček, která je nejhezčí? Jsme oba soutěživí, já víc. Tak schválně.

Tak jo, tyrkysová voda byla úchvatná…