Lignano - spirála

Cestou od hotelu Irene k pláži jsme na sloupech míjeli staré fotografie Lignana. Zaujaly nás natolik, že jsem si později začala dohledávat, co vlastně zachycují. A zjistila jsem, že Lignano není zajímavé jen mořem, nekonečnými řadami lehátek a báječnými trhy. Je také docela významným kouskem moderní architektury.

Lignano se skládá ze tří hlavních částí – Sabbiadoro, Pineta a Riviera. A právě Lignano Pineta bylo v padesátých letech minulého století vybudováno podle odvážného návrhu udinského architekta Marcella D'Oliva.

V roce 1953 vznikla společnost Lignano Pineta, která koupila přibližně jeden a půl milionu metrů čtverečních pozemků. Tehdy tam byly hlavně písečné duny a borovicový porost. D'Olivo dostal za úkol navrhnout nové prázdninové letovisko, které by bylo moderní, ale zároveň co nejvíc respektovalo původní krajinu.

Právě borovicovému lesu vděčí Pineta také za svůj název. V Lignanu rostou různé druhy borovic, mezi nimi i typické středomořské pinie neboli borovice pinie, které mají ve vyšším věku širokou korunu připomínající deštník.

Jsou vidět na fotkách a mají velké kulaté šišky. Právě v nich se pod jednotlivými šupinami ukrývají semena – piniové oříšky. Tedy ne rovnou ta světlá měkká jadérka, která kupujeme v obchodě. Každé semeno se ještě ukrývá v tvrdé skořápce, která se musí rozbít. Tak už se ani nedivím, že jsou piniové oříšky docela drahé.

A do tohohle borovicového lesa nenakreslil D'Olivo žádnou obyčejnou síť rovných ulic.

Navrhl město ve tvaru pravidelné spirály, které se dodnes přezdívá la chiocciola, tedy šnek nebo šnečí ulita. Spirála vytváří ve svém středu tři závity a potom pokračuje směrem do vnitrozemí. Jejím srdcem je náměstí Piazza Rosa dei Venti, tedy náměstí Větrné růžice. Aniž bychom o tom cokoli věděli, shodli jsme se, že nám Lignano svou pravidelností trochu připomíná Kersko :-)

Zakřivené ulice spirály se jmenují Arco, tedy oblouk, a protínají je ulice označované jako Raggio, paprsek. Proto tu člověk naráží na názvy jako Arco del Maestrale, Arco del Libeccio nebo Raggio dell'Ostro. Nejsou to tedy jen romantické názvy ulic – opravdu popisují jejich místo v celém plánu.

D'Olivo přitom nemyslel jen na to, aby město hezky vypadalo shora. Domy měly stát nejméně dvacet metrů od silnice, ukryté mezi stromy, aby měl každý pozemek před sebou dostatek zeleně. Zároveň nechtěl, aby zástavba začínala hned u pláže. Na svou dobu to byl mimořádně moderní pokus spojit nové rekreační město s původní přírodou.

Spirálu protíná také přibližně šest set metrů dlouhá osa obchodů a služeb vedoucí od jejího středu směrem k moři. Její nejznámější část dostala přezdívku Il Treno – Vlak. Jde o dlouhou nízkou budovu s obchody v přízemí a byty nad nimi, která svou členitou podobou připomíná řadu vagónů. Stavěla se postupně v letech 1954 až 1960 a dodnes tvoří jednu z hlavních promenád Pinety.

D'Olivo zde navrhl také několik velmi neobvyklých vil. Například kruhová Villa Mainardis, postavená kolem malého vnitřního dvora, bývá přirovnávána k létajícímu talíři, který přistál mezi dunami. U Villy Spezzotti zase půdorys a obvodové stěny vznikly skládáním a protínáním několika kružnic. Křivky totiž byly pro D'Oliva typické – inspiroval se tvary, které vytváří sama příroda.

Marcello D'Olivo nebyl žádný místní projektant jedné povedené čtvrti. Později pracoval v Africe a na Blízkém východě, podílel se například na urbanistickém plánování Libreville v Gabonu a navrhl monumentální Památník neznámého vojína v Bagdádu. Právě Lignano Pineta však zůstalo jeho nejslavnějším italským projektem.

Jeho spirála se stala natolik důležitým symbolem města, že se dostala i do znaku Lignana Sabbiadoro. Zlatá barva v něm představuje písek, modrá moře a zelená spirála právě půdorys Pinety.

Tak jo, a kromě slavného architekta se v Lignanu objevila i naše neteř Sárinka – na tenisovém soustřeďu…