Moříčko v Lignanu

V sobotu ráno po snídani jsme se vypravili na výlet do Lignana k moři. Výběr lokality byl dost náhodný. Zaprvé to byla huráakce, zadruhé už bylo ubytování u moře na jednu noc docela obsazené. Nicméně, jak se ukázalo, někdy střelba naslepo vyjde.

Takže Lignano, hotel Irene se snídaní, jedna noc.

Cesta v pohodě, asi hodinu čtyřicet. Po příjezdu jsme se mohli hned ubytovat. Paní Irene – asi – byla moc milá a celé to tam působilo rodinně a domácky.

A vyrazili jsme k moři. Bylo zataženo, ale předpověď byla dobrá a naštěstí se během dne ukázalo, že se italské rosničky nemýlily.

Cestou na pláž jsme na sloupech viděli staré fotografie Lignana. Protože je to fakt zajímavé, vložím ještě zvláštní článek o architektuře Lignana.

Když jsme dorazili k pláži, šli jsme podél pobřeží a míjeli stánky s olivami, sýry, kořením, látkami a spoustou dalších věcí.

A CO???

Přesně o našem víkendu se tam konaly evropské trhy! Chápete? Super, to miluju. I tohle byl velký zážitek, takže bude další samostatný zápisek.

Na pláži nám ovšem trochu ztuhl úsměv. Tisíce lehátek. Přesně taková ta šílenost, kvůli které jsme předem odmítli lokality jako Bibione nebo Cesenatico. No a teď jsme ji měli přímo před sebou.

Ale chtěli jsme k moři, tak jsme ho měli. Přestali jsme brblat a používat slova jako "komerční", "přelidněné" nebo "výrobní linka" a začali si to užívat. Aperolek, dobrůtky, odpočinek na lehátku a moře. Teplota vody samozřejmě nesrovnatelná s Dubají, ale příjemně osvěžující.

A bylo nám dobře.

Kolem páté jsme se sbalili, vyrazili zpátky k Irene, osprchli se a poté zamířili do víru velkoměsta Lignana.

Beru zpět – nebo spíš upravuju – svou informaci o komárech. Ti totiž nejsou jen tady v horách. V Lignanu byly ty mrchy úplně všude, takže první večerní nákup: repelent, byť ty smrady bytostně nesnáším. (A dva repelenty máme v apartmánu, no, tam jsou nám platný) . Megapupence máme ještě teď.

Trhy byly obrovské a měly pokračovat až do půlnoci. Tak nás čekala docela fuška. A byla. Ale nádhera, moc jsme si to užili. Nakonec jsme to protáhli asi do dvou do rána, ale to jsme potom v neděli na pláži zase dospali.

Mimochodem, snídaně u Irene byla úžasná.

A pak už jen návrat, koupě náklaďáku a bagru pro Eliu, nachytání kobylek po cestě pro Afíka a příjezd domů do Zolda.

Tak jo, jsme bohatší o spoustu zážitků…