Odjezd a cesta

V sobotu 22. 8. nás čekalo balení posledních zbytků a nákup sarančat. Zkusili jsme zjistit, jak je udržet co nejdéle živé – vodní gel, zelenina, vločky, pampelišky apod. Nakoupili jsme tedy všechno podle rad odborníků.

Výsledek? Jeden malej hajzlík hned po přendání do luxusního bejváku/krabice sežral další dvě sarančata. Vloček ani gelu se kanibalové zatím nedotkli. Děkujeme odborníkům za cenné rady.

Já – megaplánovač – jsem si rozdělila zličínský byt na sektory, abych na nic nezapomněla. Bohužel jsem to měla všechno tak dobře zorganizované, že jsem v osm večer měla hotovo. Včetně řízků, květákových placiček a dalších dobrot na cestu. Uklizeno, zabaleno, připraveno k odjezdu.

A tím pádem zbylo strašně moc času na sebevytočení a zpochybnění všeho, na co jsme se těšili.

Naštěstí do toho přijela Johanka se slovy: "Vezu jen pár beden a tašek." Slovo "pár" v tu chvíli úplně ztratilo svůj význam. "Pár" zaplnil celou ložnici, kde už jsme naštěstí neměli žádné věci, protože jinak by byly totálně pohřbené. Johanka si dala věci i do lednice a mrazáku, čímž naprosto zničila moje jasně vymezené sektory.

Nicméně s humorem jí vlastním odešla se slovy: "Jdu do kina, ať vám tu nepřekážím. Ve dvanáct se přijdu rozloučit a rovnou tu budu spát."

Připomnělo mi to strýce Balouna ze Šimka a Grossmanna: "Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít."

Ale v pohodě. Jsem ráda, že v bytě bude. A aspoň jsem na chvíli přestala křečovat.

No a pak už byla půlnoc. Všechno jsme měli v autě, jen jsme přenesli spícího Afíka do připravené bedýnky a za Johančina mávání odjeli.

Cesta probíhala bez problémů. Většinu času řídil Petr, ale i mně bylo dovoleno necelé dvě hodinky odřídit. Myslím, že to bylo spíš v rámci tréninku, aby měl Petr jistotu, že mu v Itálii auto nerozsekám na "drobkatto".

Afík spinkal, takže nervy pomalu opadaly. Kromě několika čůrpauz jsme se zastavili v Cortině d'Ampezzo, kde jsme se vyfotili u památky na olympijské hry 2026. Petr nezklamal a naprosto neomylně přesně v okamžiku focení zavřel oči.

Tak jo, no vybalovat už to nebudeme, takže frčíme...