Orserose

Dnes jsme odvezli auto dolů do Forna, aby nám do něj nainstalovali nějaký protikunní bazmek. Když bude kuna drzá a zase se tam nacpe, dostane prostě šlehu, aby si pamatovala, že tam příště rozhodně lézt nemá.

Na instalaci jsme museli zhruba dvě hodinky počkat, a tak jsme je využili k příjemné snídani na náměstí. Dali jsme si kapučínko, housku a brioš a chvíli jen tak poseděli.

Zbylý čas jsme věnovali nafocení Orserose pro případné zájemce, kteří přijedou ve větším počtu nebo na delší dobu, případně pro ty čahouny, kteří se k nám prostě nevejdou do palandiček.

My sami jsme v Orserose bydleli už v červenci, když jsme se sem přijeli poprvé porozhlédnout. Areál leží přímo nad náměstím ve Fornu a dojdeš tam úplně v pohodě pěšky. Je tam osm samostatných a kompletně vybavených chatek a celé to vede taková éterická, moc milá paní majitelka Luisanna.

Zjistila jsem, že ani název Orserose není náhodný. Luisanna pochází z větve místního rodu Campo, které se říká Ors. Druhá část názvu odkazuje na její velkou vášeň – růže. V zahradě jich má přes devět set, od starých odrůd až po voňavé anglické růže. Takže Ors e rose – rodinné kořeny a růže.

A aby toho nebylo málo, italsky se medvěd řekne orso. Jestli je to náhoda, nebo další hra se jménem, nevím, ale po celém areálu potkáš medvědy v nejrůznějších podobách. Dřevěné, kovové, namalované i schované mezi dalšími dekoracemi. Takže růže a medvědi jsou v Orserose opravdu všude.

Ani jména jednotlivých chatek nejsou jen tak vycucaný z prstu. Každá připomíná některý předmět nebo část každodenního života ve starém Zoldu, je to vlastně takový malý muzeum.

I Scarpet odkazuje na tradiční ručně šité boty a jejich kopyta, I Fer da Stira na staré žehličky, I Fus na vřetena, pomocí nichž místní ženy předly, a I Masenin na staré mlýnky na kávu. I Ciod jsou hřebíky, což k železářské historii Zolda sedí dokonale, Al Vant připomíná velké koše používané při sběru a zpracování fazolí a La Balanza jsou samozřejmě váhy.

Staré předměty jsou součástí výzdoby chatek, takže se v nich nebydlí jen mezi nábytkem, ale tak trochu i mezi střípky místní historie. A je tam těch střípků opravdu dost. Na mě možná až příliš, já rozhodně nejsem sběratelka. I když staré věci se mi líbí, pokud jich tedy není sto na metru čtverečním. Ale tam to patří a vytváří to krásnou atmosféru.

A Luisanna není jen majitelka, zahradnice a sběratelka starých zoldských pokladů. Přímo v Orserose se letos hrálo také její divadelní představení Delirio nuvole e paradiso, tedy něco jako Blouznění, oblaka a ráj.

Takže moje původní tvrzení, že celé prostředí působí trochu étericky nebo lehce omámeně, nakonec vůbec nebylo tak daleko od pravdy.

Nové oficiální stránky Orserose jsou tady.

A tady je přímo jejich fotogalerie.

Tak jo, třeba to někdo využije…