Pecol - podzimní prochajda

Další slunečný den. Nádhera!

Petr odjížděl až kolem třetí odpoledne, tak jsme vyrazili autem do nedalekého Pecolu, kde víme, že je kabinová lanovka a taky nejbližší lyžovačka. Omrkneme, kde budeme v zimě stříhat kristiánky.

Naplánovala jsem okruh bez jakéhokoliv horolezení, se startem v Pecolu, kousek od lanovky.

Cestou jsme viděli spoustu krásných domů, takových zajímavých kombinací starých budov s moderní architekturou. Ale fakt podíváníčko!

Cesta vedla podél řeky Maè až do Palmy, kde je velké dětské hřiště, lyžařská škola s malými vleky a taky dlouhatánský vlek – kotva. Jen nevíme, jestli je, nebo bude v provozu. Taky tu pořádají projížďky na koních, a to v podstatě po stejném okruhu, který jsme šli.

Na stejném místě je i restaurace Palma, kde už jsme asi dvakrát byli s Marcem a Titem. Něco společného s touhle restaurací má i Manu, další trenér a otec zoldských hokejek. Možná je spolumajitel, to nevíme.

To je ten Manu, co na oslavě snědl asi třináct řízků. Bez chleba!

Máme pro něj pracovní název Danny DeVito. Protože mně připadá, že je stejně prťavej a ještě je mu i podobnej.

Pak jsme pokračovali dál, přešli přes mostík přes řeku – odtamtud jsou ty naše pubertální fotky – a po druhé straně se zase vraceli.

Focení nám jde hůř a hůř. Zeshora ne, nemám vlasy, z boku ne, mám břicho, fuj, tohle taky ne, ty šílený vrásky, bože, dvě brady… Takže probírka fotek před vložením k zápisku je značná. Naopak fotek přírody bych tu mohla nasázet milion.

A ta se tu teda začíná nádherně vybarvovat. Všude je spousta listnáčů, takže některý pohledy jsou fakt skvostný.

A co je hezký, už tady máme i svoje zážitky. Takže třeba koukáme na nějakou parádní scenérii a víme, že támhle nahoře jsme se nedávno škrábali k Lago di Coldai.

Pak už jsme se autem vrátili domů, dali si kulajdu s kradenými houbami a pěkně vyvětraní se pustili každý do své práce.

Tak jo, konečně procházka po rovině…