Příjezd do Zolda, ubytko

Po zhruba devíti hodinách jsme dorazili do Zolda k zimáku, kde už na nás čekal Tito. Teda nečekal – přijel se zpožděním. Ale ani jsme nic jiného nečekali.

Svítilo sluníčko, takže jsem hned osvobodila Afíka z přepravní bedýnky a mazlila se s ním na sluníčku. Tito si nejspíš myslel, že jsem infantilní blbka s plyšákem. Trvalo mu asi deset minut, než si všiml, že se Afík hýbe a že je opravdu živý. Pak udělal pár fotek a mohli jsme vyrazit za ním k apartmánu.

Jeli jsme částí Zolda, kterou jsme při minulé návštěvě vůbec neviděli. No, máme toho na prozkoumávání fakt hodně. A dům, který jsme předtím vypátrali na Googlu, byl opravdu ten pravý. Hustý!

Tajně jsem si ale přála, aby šlo o obyčejný bytový dům, ze kterého bych mohla nepozorovaně mizet a zase se vracet. Ale ne. Je to rodinný dům, ve kterém žije velká rodina – a my bydlíme v apartmánu přímo uprostřed.

Na videu vypadal apartmán trochu prostorněji, ale pořád je to úplně v pohodě. Možná jen působí menší kvůli nižším stropům.

Tak jo, jsme doma...siamo a casa...