Co se nám/mi honí hlavou?

Možná to vypadá, že jsme si prostě sbalili saky paky a přestěhovali se. Jenže kromě všech organizačních věcí, které pořád řešíme, se nám hlavou honí i docela zvláštní myšlenky.

Pro mě je například hrozně divné, že je začátek září a já nejsem ve škole. Místo zahájení školního roku jsme si na den odskočili k moři. To je pro mě v tuhle roční dobu úplně nepředstavitelné.

Pak mě napadají zdánlivé blbiny. Kdy jsem naposledy převlékala povléčo? Kdy jsem si myla vlasy? Doma mě něco takového vůbec nenapadlo řešit, všechno mělo svůj řád a pravidelnost. Stejné to bylo s nákupy – sedla jsem k počítači, objednala a bylo hotovo. Tady se tahle běžná pravidelnost úplně vytratila.

Myslím, že nám zatím pořád nedochází, že jsme tu na dlouho. Jako bychom byli na nějaké zvláštní, trochu delší dovolené, během které se zároveň snažíme normálně žít. Já přitom ve svém životě určitou pravidelnost docela potřebuju, takže čekám, kdy si to všechno konečně sedne :-)

Petrovi ještě dobíhá soustředění a dnes ho čeká první zápas s Cortinou. Mně dnes začíná každodenní online výuka - přípravka na přijímačky, která poběží až do dubna, a kromě toho pracuju na materiálech k prodeji. Každodenní výletíky už tedy nejspíš také nebudou úplně každodenní.

Jsem zvědavá, kdy konečně naběhneme do nějakého režimu. Zatím bereme všechny události tak, jak přicházejí.

Tak jo, zvláštní pocit…