Rifugio Città di Fiume – první zasněžený výlet

Dnes jsme se vypravili na už dříve vyhlídnutou horskou chatu za Staulanzou – Rifugio Città di Fiume. Věděli jsme, že bude zavřená, ale taky že tam mají být nádherný výhledy. No, kde tady ne.

Předpověď slibovala sluníčko a navíc nad Palafaverou už napadl sníh.

Zaparkovali jsme u Passo Staulanza, na parkovišti s mou minulou porschákovou hádkou. Cesta začínala přesně na opačnou stranu, než jsem se tenkrát vydala na Monte Crot.

Šli jsme převážně lesem po ledovatých nebo zasněžených stezkách. Část trasy vedla po úbočí mohutné hory Monte Pelmo. Pohled na ni nás provázel skoro celou cestu a na opačné straně se tyčil Monte Crot. Samozřejmě jsem se celou dobu vytahovala, že jsem na něj vylezla. :-)

Cestou jsme narazili na velký trojúhelník namalovaný na kameni. Je to značka Alta Via delle Dolomiti č. 1, jedné z nejznámějších dálkových turistických tras v Dolomitech. Bílý trojúhelník s červenou jedničkou označuje její průběh.

Trasa vede od jezera Lago di Braies až do Belluna, prochází taky oblastí Fanes a měří přibližně 125 kilometrů. Obvykle se rozděluje do 12 etap, takže žádná odpolední prochajda. A my jsme dneska kousek tý slavný trasy prošli.

No, celou takovou túru si dáme až příště. :-D

Cestou jsme procházeli i přes obrovský suťový žlab pod Monte Pelmo. Tahle hora se totiž docela intenzivně rozpadá. Ze skal padají kameny, voda z prudkých dešťů a tajícího sněhu je splavuje dolů a občas se utrhne pořádný kus svahu najednou.

V říjnu 2023 dokonce jeden takový sesuv zasypal část cesty k chatě, ke které jsme dnes mířili. A další skalní řícení tu zaznamenali ještě letos v létě. Nedá se s jistotou říct, jestli právě tenhle žlab vznikl při některé z těchto událostí, ale je vidět, že se zdejší krajina pořád mění.

Při každém padajícím šutřáčku jsme sebou docela cukli. Moc příjemné to nebylo.

Zhruba po třech kilometrech jsme dorazili k chatě. Střídalo se sluníčko, sníh, vápencový štěrk, vodou vymletá koryta a lesní stezky. Zase úplně jiná krajina než při minulých výletech.

U chaty jsme potkali dvě Češky, tak jsme trochu pokecali a vydali se zpátky.

V Pecolu jsme se pak zastavili u takového starouška na výborný kapučínka. Seděli jsme na sluníčku, který nám krásně hřálo na ksichtíky, a ptáčci nám uzobávali brambůrky přímo z ruky.

Dobrej pocit, když vám někdo zobe z ruky. :-D

Nakonec z toho bylo odhadem nějakých 7–8 kilometrů. Krásná, příjemná procházka se sluníčkem, sněhem a nádhernými výhledy.

Fotečky a videa zde.

Tak jo, čisťounký sníh jsme ochutnali. I s jehličím. Prasátka jsme, no…