Taková delší zkratka

Včera jsem chtěla zase o něco víc prozkoumat Forno. Na mapě jsem ale zjistila, že většina zdejších uliček je slepá. Zaujala mě jedna, která začíná schody vedle cukrárny na náměstí a vede až k "nesesérkovému" obchůdku. Po posezení u řeky jsem se vrátila na náměstí a vydala se ke schodům. Tam začínalo moje včerejší malé pátrání.

Od schodů jsem vyrazila směrem k osadě Campo. Cesta se jmenuje Ria da Canp a kromě pěkného výhledu nabízí i jedno překvapení: starou krytou prádelnu. Na jejím dřevěném štítu je srp a kladivo s letopočtem 1946.

Srp a kladivo v Zoldu?

Vysvětlení je hned vedle na informační tabuli. Kamenná kašna pochází ze začátku 20. století a ženy z Campa v ní po desetiletí praly prádlo. Přístřešek nad ní postavili v roce 1946 místní dobrovolníci z italské komunistické strany. Po těžkém sněžení v zimě 2013–2014 se zřítil a museli ho postavit znovu. Části původních dřevěných štítů s nápisy z roku 1946, včetně srpu a kladiva, ale zachovali.

A kašna nebyla jen na prádlo. Když po povodni v roce 1966 přestal fungovat vodovod, chodili si sem lidé z okolí pro pitnou vodu s kanystry.

Podél cesty jsou navíc pomalovaná zábradlí s obrázky a vzkazy o životě, přírodě i míru. Někde jen výkřik o tom, jak někdo někoho miluje, jinde hluboké myšlenky. Na jednom je podepsaný Al Matéz, místní sdružení, které pořádá aktivity pro děti. A o kousek dál jsem na domě objevila staré lyže a zkřížené hokejky s pukem. Ještě pátrám, proč jsou zrovna na tomhle domě.

Tak jo, nijak si cestu nezkrátím, ale hezké to je…