The Zoldo show

Dneska ráno jsme s Petrem dělali nějaký naprostý kraviny se sýrem. Takový to: "Co děláš? Proč padáš? Za trest tě sežeru!" No trapný, ale tlemili jsme se.

A já říkám: "Ty jo, kdyby nás někdo viděl, to by si myslel, že nám definitivně trhlo."

A pak nás napadlo, že nás možná někdo fakt vidí.

Že můj všehoschopný brácha tuhle celou životní epizodku zinscenoval v duchu filmu Truman Show.

Všechno je nahraný! Celý to naše stěhování do Itálie, Zoldo, hokej, Tito, trenéři, jeleni na zahradě… Všechny ty naše příhody nejsou vůbec náhoda!

Jen nás vykutálený bratr zmanipuloval a odsunul do nějaké rezervace za Prahou, kde se zjišťuje, jak stařík a stařena bez znalosti jazyka a bez orientačního smyslu, navíc učitelka a trenér (už to je dost velká zátěž do života), obstojí "jakoby" v cizině.

A my trapáci dali včera na web, jak jsme to tu už dva měsíce skvěle zvládli!

Tak snad ten projekt zaplatí reklamy, který tu nevědomky děláme.

Teď nám to celý doklapává.

Každou noc řev jiného zvířete. Včera nám nasadili dva mloky. V každý vesnici, kam přijedeme, nějaká slavnost. Neočekávaně zavřený most – asi spadla nějaká kulisa.

Marco zřejmě už v tý reality show nechtěl dál hrát, protože jsme s ním pěkně dlouho nemluvili.

Tito drží. Asi mu brácha dobře platí. Ale včera nám nějaký papíry položil jen do auta u zimáku místo plánovaný schůzky.

Nehtařka mi psala, že nepracuje, protože se zranila na koni. Instruktorka gymnastiky zase, že teď žádná nebude, možná až na jaře.

Zřejmě došel kompars. 

Plánování tras mi trvá několik hodin, protože naplánovat výlet v rezervaci není zjevně žádná prča.

Jsme natvrdlíci, že nám to dochází až po dvou měsících.

Tak jo, brácha, ale ty hory se ti povedly…