Zimák - úhel pohledu

Při naší návštěvě Zolda nás Marco, bývalý trenér, vzal na místní zimák – Palaghiaccio di Zoldo Disco Arena. Věděli jsme, že ho rekonstruují a že dostane střechu, takže samotné staveniště nás nepřekvapilo. To ostatní už trochu ano. Tedy hlavně mě.

Můj pohled:
Cože? Zamrzlý rybník s manťáky? Jo, v pozadí jsou nádherné hory, ale tohle? Veřejné bruslení někde na vesnici? Nejsem žádná panička, ale O2 arena přece jen vypadá trochu jinak…

Petrův pohled:
Starý zimák bez střechy, ale s krásným okolím a přírodou. Šatny jsou staré, ale na to, k čemu mají sloužit, stačí. Věděl jsem, že to bude otevřený zimák, takže mě to nepřekvapilo. Jasně, mohlo by to být hezčí, ale důležité je, aby byl dobrý led, děti se měly kde převléct a mohly pořádně trénovat.

Prolezli jsme snad každý kout zimáku a musím uznat, že po vyslechnutí Marcových historek o tom, co všechno se tam odehrává, jsem začala svůj první dojem trochu přehodnocovat. Je tam cítit zájem o děti, rodinná atmosféra a propojenost místních lidí a nadšenců, kteří tím místem opravdu žijí.

Jsem zvědavá, jak bude zimák vypadat se střechou a jestli se pod ní neztratí ta nádherná horská panoramata. A také na to, jak mezi místní lidi zapadneme my. A jsme zase u té naší jazykové bariéry…

Tak jo, we'll see… Vedremo…