Naše zápisky

Poslední dny mě krmili kobylkama a mysleli si, že mě ti italští pidikoníčci uspokojí.

Po včerejším krásném dni přišla bouřka. Nic velkého, jen mezi těmi horami to vždycky vypadá trochu divoce. Všechny bouřky, které jsme tu zatím zažili, se ale vyznačovaly hlavně větrem, hřměním, několika blesky a rychlým průběhem. Takže jen pozavíráme okna a nic zásadního se neděje.

Cestou od hotelu Irene k pláži jsme na sloupech míjeli staré fotografie Lignana. Zaujaly nás natolik, že jsem si později začala dohledávat, co vlastně zachycují. A zjistila jsem, že Lignano není zajímavé jen mořem, nekonečnými řadami lehátek a báječnými trhy. Je také docela významným kouskem moderní architektury.

Fiera Europea di Lignano Sabbiadoro byly třídenní evropské trhy, které se konaly od 4. do 6. září 2026 na pobřežní promenádě Lungomare Alberto Kechler v části Lignano Pineta. Od rána až do půlnoci tu byly stánky se street foodem, sýry, uzeninami, olivami, kořením, sladkostmi, nápoji, látkami, šperky, keramikou a dalšími řemeslnými výrobky....

V sobotu ráno po snídani jsme se vypravili na výlet do Lignana k moři. Výběr lokality byl dost náhodný. Zaprvé to byla huráakce, zadruhé už bylo ubytování u moře na jednu noc docela obsazené. Nicméně, jak se ukázalo, někdy střelba naslepo vyjde.

Původně se měl tento příspěvek jmenovat Pampalini, protože jsem si myslela, že ulovím kobylky. Ale zero. Takže Zmrzlinka Dont.